Katapult - Trebuchet

Trebuchet byl středověký dalekonosný katapult pro obléhání měst. Byl určen k likvidaci budov a hradeb, použít jej však bylo možné i k rozbití těsných formací pěchoty.

Tato zbraň pracovala na principu vahadla (nerovnovamenné páky a protizávaží). Trebuchet vrhal i poměrně těžké projektily po balistické křivce. Tento druh praku měl společné dlouhé dřevo na ose se pohybující jako kyvadlo, jehož jedno rameno bylo dlouhé a slabší, druhé krátké a silnější, na němž bylo zavěšeno či připevněno velké zatížení, obyčejně kamení. Takovéto kyvadlo bylo zavěšeno v silných vidlích z klád, postavených na silném roubení. Na konci dlouhého ramene byla na háku a provaze zavěšena kůže, na kterou se kladly vrhané projektily, vesměs velmi těžké kameny. Dlouhé rameno, které ve stavu nenapjatém následkem zatížení druhého konce trčelo přímo do výše, se přitahovalo provazem a rumpálem až k zemi. Následně bylo jednoduchým zařízením po úderu puštěno tak, že se v okamžiku vyhouplo do výše, a dvojí silou, jednak zatížením, jednak pružností dlouhého ramene, a na kůži položený projektil byl vržen obloukem do dálky.

Zaměřování se seřizovalo větším nebo menším zatížením, přibližováním nebo vzdalováním od cíle, a zvláště pak váhou tělesa, které bylo vrháno. Trebuchety byly velmi přesné zbraně. Jako projektily se také využívaly zápalné soudky či otepi slámy napuštěné olejem k šíření požárů. Zcela netradiční munici představovaly soudky plněné mršinami či žumpou.